Za hranicemi klasického krajinářství - Novinky.cz

Chápe krajinu v širším pojetí než jeho předchůdci Antonín Chitussi, Julius Mařák nebo Antonín Slavíček. Nezobrazuje jen klasické vhledy do přírody, ale všímá si městské krajiny, či dokonce té duševní, kterou propátrává díky autoportrétům.

Přesto základ jeho tvorby tkví v přírodních scenériích. Zajímá ho v první řadě tajemství, skryté v rozervaných skalách, hlubokých lesích či gotických zříceninách. Výtvarně vychází z romantismu, symbolismu, surrealismu a expresionismu. Z každého výše uvedeného stylu si bere jen něco a míchá vlastní styl syrového a neuchopitelného tajemna.

Olej Rituál z roku 2016 je esencí vzpomínaných vlivů. Na rozpraskané skále, na níž je soška pohanského bůžka, stojí fronta bytostí v rudých kápích. Možná jde o pohanskou slavnost s krvavou obětí, možná jen o hold modle tajemného řádu.

Tam, kde chybí lidský faktor, působí zobrazená kompozice děsivěji. Zasněžené torzo polorozpadlé gotické svatyně dýchá téměř mrtvolným chladem. Vysoká kamenná věž pod olověnou oblohou, na které krouží černí ptáci, symbolizuje všudypřítomný přízrak smrti.

Malíř dokáže mrazivou stísněnost dostat i do tak banálního tématu, jakým je Karlův most. Vzal si z něj jen torzo se sochami po stranách a zasadil ho do jiného prostředí. Gotická katedrála vystupuje z mlžného oparu a krvavých červánků. Siluety postav v černých hábitech a jdoucích vstříc její otevřené bráně onu tušenou ponurost už jen akcentují.

Díla Tomáše Honze v sobě nezapřou, že autor vytváří také ilustrace pro dnes tak oblíbenou fantasy literaturu a design počítačových her. Jeho skutečnost je totiž postmoderní skutečností, jeho krajina je vysněnou krajinou. Přesto v ní cítíme něco reálného.

Let's block ads! (Why?)