Ve věku 75 let zemřel Václav Postránecký. Žádný účinkující, ale herec s velkým H - ceskatelevize.cz/ct24

„Václav Postránecký v úterý 7. května ve 22:40 v kruhu nejbližší rodiny podlehl dlouhému statečnému souboji se zákeřnou nemocí,“ uvedl mluvčí Činohry Národního divadla Tomáš Staněk. 

„Byl po celou svou kariéru mimořádný herec se silným komediálním i dramatickým talentem. Byl také aktivním občanem, který se nebál prosazovat své postoje a vykonal mnoho dobrého pro divadelní a hereckou obec. Byl oblíbený a mnozí z nás si vážili jeho přátelství,“ sdělil ředitel Národního divadla Jan Burian. Vyjádřil upřímnou soustrast rodině i českému divadlu.

Prezidenta Herecké asociace Ondřeje Kepku zpráva o Postráneckého úmrtí podle jeho slov silně zasáhla. „Odešel jeden z největších komediálních herců, jeho smysl pro zkratku a humor byl naprosto jedinečný, vycházel z něj, nebyla to laciná stylizace,“ řekl. „Dokázal kolem sebe šířit dobrou energii a vystihnout to veselé na životě kolem nás,“ doplnil. Ocenil také Postráneckého vypravěčství. „Patřil mezi absolutní špičku lidí, kteří uměli vyprávět,“ podotkl. Postránecký byl jedním z Kepkových předchůdců v čele asociace.

• Václav Postránecký (1943-2019)•

Do poslední chvíle oddaný divadlu – nikdy jsme nepřestali věřit, že se vrátí na jeviště, i když mu ubývaly síly.

Václave, budeme vzpomínat na tvoje role. A budeme vzpomínat na tebe…https://t.co/SaUyIUaZdO

— Činohra ND (@Cinohra_ND) May 8, 2019

„Mě se to lidsky velmi dotklo, jsem z toho nešťastná,“ řekla Eliška Balzerová, se kterou Postránecký natáčel divácky nejoblíbenější komedii 20. století S tebou mě baví svět.

Oklikou na jeviště

Václav Postránecký se narodil 8. září 1943 v Praze a po herectví pošilhával od dětství. Začínal v Dismanově dětském rozhlasovém souboru a zahrál si i v několika filmech (poprvé jako devítiletý v příběhu Konec strašidel, následovaly snímky Punťa a čtyřlístek či Malí medvědáři).

„Nebyl jsem tenkrát herec, ale účinkující. V tom je velký rozdíl. Řada lidí si to plete, protože všichni říkají, že jsou herci, ale mnoho účinkujících jimi není,“ podotýkal ke svým prvním zkušenostem a vůbec k herecké práci Postránecký.

Přestože ho to táhlo ke kumštu, vyučil se zámečníkem. „Byl to požadavek mého otce, který byl hodně levicově orientován a věřil, že dělnická třída bude vždycky vládnout. Trval na tom, že se musím jít vyučit. Tak jsem jeho přání splnil, výuční list jsem mu předal a nikdy jsem to nedělal,“ vysvětlil v roce 2009 v rozhovoru pro Zlínský deník.

Když ho nevzali na DAMU, místo řemesla začal pracovat jako jevištní technik v libereckém divadle a poté nastoupil jako elév v Uherském Hradišti. „První profesionální smlouvu jsem podepsal 14. září 1960 za plat 460 korun měsíčně, ještě jsem z toho půjčoval prachy,“ vzpomínal Postránecký.

Jeho následné divadelní kroky vedly do Brna. „Nemám vysokou hereckou školu, takže mě do začátků uváděli Roman Mecnarovský a Ivan Knotek v Uherském Hradišti. Pak jsem přišel do Brna, kde každý kolega byl profesor na škole, takže já měl problémy. Dokonce si stěžovali studenti, jak to, že přijímají lidi, kteří nemají odborné vzdělání, tím mysleli mě, takže jsem byl ve velikém ohni. Ale nakonec se mi tam podařilo docela navázat kontakty a přesvědčit i takového Sokolovského, a to nebylo lehké,“ upozorňoval Postránecký.

Evžen Sokolovský ho mimo jiné obsadil také do nastudování Shakespearova Snu noci svatojánské, kde se seznámil se svou ženou Helenou, tehdy studentkou baletní konzervatoře.

Nejen ji prý okouzlil svými akrobatickými výkony: „Když jsem totiž po prázdninách předvedl režiséru Sokolovskému, co jsem s gymnastickým olympionikem Růžičkou a choreografy Ogounem a Šprlákem připravil, několik minut neuměl zavřít pusu. Já skákal salta s vrutem, piruety, rondáty. A všechny děti v Brně chtěly hrát divadlo, a jen roli Puka.“

Herecký maximalista

Nelehké začátky bral prý jako zkoušku svého profesního rozhodnutí. „Když toto ustojím, zůstanu u divadla,“ říkal si. A ustál. V roce 1970 se z oblasti vrátil do rodné Prahy, nejprve hrál v Městských divadlech pražských a v roce 1979 se stal členem činohry Národního divadla. Zlatou kapličku už neopustil, i přes změny, jimiž první scéna za tu dobu prošla a s nimiž ne vždy souhlasil.

V Národním se zapsal rolemi v Našich furiantech, Králi Learovi, Ze života hmyzu nebo Věci Makropulos. Z novějšího repertoáru už s vážnými zdravotními problémy hrál třeba Winstona Churchilla v představení Audience u královny.

„Dělá se mi dobře s každým režisérem – ne vždy se ale práce daří a ne vždy je mnou režisér nadšen,“ přiznával. S potěšením se při práci potkával například s Miroslavem Krobotem, který v Národním působil v první polovině devadesátých let. Považoval ho za stejného maximalistu, jako byl on sám. Byl to také Krobot, kdo Postráneckého obsadil do Gogolovy Ženitby, za niž herec získal svou jedinou Cenu Thálie.

Za nejlepšího kritika ovšem považoval diváka. „Divadlo není o vůli umělců se předvádět, ale o ochotě diváka to přijmout. Nikdy není vina diváků v tom, že nerozumí. Já totiž mám vždycky pár měsíců na to všechno pochopit, ale oni (diváci) to musí pochopit za dvě hodiny,“ říkal.

S tebou mě baví svět

Právě diváci zvolili za veselohru minulého století komedii S tebou mě baví svět. S příběhem o zimní výpravě tří otců a jejich potomků si Václava Postráneckého na první dobrou nejspíše mnozí spojí. Postránecký se Zlínskému deníku svěřil, že po smrti Julia Satinského, který spolu s ním a Pavlem Novým vytvořil v komedii hlavní mužský trojlístek, nabídl režisérce Marii Poledňákové námět na pokračování. Ona se ale ke slavnému filmu z roku 1983 už prý vracet nechtěla.

Let's block ads! (Why?)

https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2808842-ve-veku-75-let-zemrel-herec-vaclav-postranecky-zadny-ucinkujici-ale-herec-s-velkym-h

Bagikan Berita Ini