RECENZE: Twenty One Pilots střídali kostýmy víc než popová zpěvačka - iDNES.cz

Pokud by platilo, že jací fanoušci, taková kapela, nebylo by to pro Twenty One Pilots příliš dobré vysvědčení. Takový nepořádek, jaký dokázali příznivci amerického dua nadělat před hlavním vchodem, se jen tak nevidí. Obrovské hromady odpadků až nebezpečně připomínaly skládku.

The Bandito Tour

Autor: Twenty One Pilots

Místo konání: O2 arena, Praha

16. února 2019

Hodnocení: 75 %

Také během koncertu nastala chvíle, kdy se žlutými barvami, stylovými čepicemi a lepicími páskami ozdobení a k tomu náležitě vřeštící nadšenci příliš nevyznamenali – to když je zpěvák Tyler Joseph vyzval, aby byli aspoň na chvíli úplně zticha. Pro tuto příležitost spustil časomíru, aby zjistil jak dlouho to vydrží. Výsledek? Dvě sekundy a osm setin.

Naštěstí formace předvedla na pódiu výkon, který aspoň částečně hysterii panující v hale ospravedlňuje. Nakonec platí, že dvojice z Ohia, která ve své tvorbě umně mísí všemožné žánry od popu a rocku přes hip hop až k elektronice, zpívá hlavně o boji s vnitřními démony. Přičteme-li k tomu originální stylizaci a hojnou práci s vizuálními prvky, netřeba se divit, že nejvíc z ní šílejí rozervaní teenageři, pro které se hudebníci stali vzory.

Twenty One Pilots si především zaslouží pochvalu za to, jakou energii dokážou pouze ve dvou na pódiu vyprodukovat. Je třeba dodat, že kromě bicích Joshe Duna a zpěvu Tylera Josepha, který zvládl během vystoupení vystřídat baskytaru, klavír i ukulele, jsou nedílnou součástí celkového zvuku samply, to však na výsledném dojmu nic nemění. Písně, z nichž většina pocházela z loňské páté řadové desky Trench, mají naživo spád a dokážou místy strhnout i překvapit žánrovými zvraty.

Nástup se singlem Jumpsuit se sice mohl zdát trochu vlažný, ale když skupina hned v úvodním bloku zařadila své největší hity jako Stressed Out či Heathens ze svého veleúspěšného alba Blurryface z roku 2015, hala vřela. Strhující byla rovněž interpretace skladby We Don’t Believe What’s On TV, která se objevila na soundtracku filmu Strážci vesmíru. Nakažlivé „Yeh Yeh Yeh“ se sborově neslo O₂ arenou a zaťaté pěstičky přihlížejících mířily mrštně vzhůru.

Koncert vynikal i po vizuální stránce, a to zejména co se týče světelných efektů. Scéna hýřila nejrůznějšími barvami, prim však hrála žlutá – vždyť právě tato barva je spojená s aktuální deskou. Další pokoukání nabízela videoprojekce, která dokreslovala atmosféru různými obrazci. Prostřihy na oba hudebníky se většinou dost rychle střídaly, aby podporovaly dojem divoké show.

O tom, že kapele záleží na vizuálním dojmu, svědčí rovněž práce s kostýmy. Frontman jich během večera vystřídal víc než kdejaká popová zpěvačka. Pozornost vzbudila svítivě žlutá bunda, ale i červená čepice, která připomněla etapu minulého alba. Josephovi slušely také velké sluneční brýle a k nim plážová košile nebo maska lupiče – vždyť aktuální šňůra má název The Bandito Tour. A bubeník? Ten byl pro jistotu po většinu koncertu „nahoře bez“. Oba muzikanti zaujali i převleky kostlivců.

A pokud někomu všechny ty lahůdky pro oči pořád nestačily, pak ho nejspíš duo přesvědčilo pohybem po pódiu. Když bubeník vystřihl salto, zpěvák hned musel reagovat roznožkou. S diváky si oba třicátníci plácali dlaněmi hned několikrát, mimo jiné když se přemisťovali na menší scénu na druhém konci arény. Míst, ze kterých hráli, bylo ale v průběhu večera více. Zpěvák se dokonce zvládl záhadně přemístit v mžiku. V jednu chvíli stál na vyvýšené plošině, aby se následně propadl do podzemí a za pár sekund se zničehonic objevil v nejvyšším poschodí.

Snad jen škoda že se skupině nepodařilo vystoupení vygradovat. Z velkých hitů si do závěrečného bloku nechala jen Ride s příměsí reggae, který trochu rušily neplánované vokály – dívky z ochozů falešně pějící popěvek „I’ve been thinking too much“ zpěváka místy překřičely. Jako jeden z přídavků posloužil aktuální singl Chlorine a poté už diváky vyprovázely méně známé melodie.

Twenty One Pilots odehráli povedený koncert. A i když deska Trench, kterou má probíhající turné propagovat, zdaleka neslaví takové komerční úspěchy jako průlomová nahrávka Blurryface, může je těšit, že mají fanoušky, kteří by za ně dýchali. Snad si je do příště i trochu vychovají.

Let's block ads! (Why?)