Scenárista a režisér Zdeněk Zelenka: Na Štědrý večer musí být pohoda, napětí i humor - Novinky.cz

Kolik pohádek už jste vlastně natočil?

Pro televizi je Kouzelník Žito celkem asi desátá, z toho pátá bude vysílaná na Štědrý večer. Nedávno jsem se dozvěděl, že jich mám ze všech režisérů nejvíc. Začalo to Nesmrtelnou tetou, která vznikla v koprodukci s Českou televizí pro kina a televizní premiéru měla právě 24. prosince. Pak to byl Rumplcimprcampr, Kouzla králů a Duch nad zlato.

Zdeněk Zelenka

FOTO: archiv Zdeňka Zelenky

Je štědrovečerní pohádka jiná než ty ostatní?

Určitě. Už v tom, že pro režiséra je vlastně poctou, když ho Česká televize s touto nabídkou opakovaně osloví. Znamená to, že diváci jeho pohádky přijali, ale také to znamená přistoupit na určité parametry, které nejsou bezpodmínečně nutné u pohádky, která jde do kin. Pro Štědrý večer nemohu natočit pohádku typu Panna a netvor nebo Deváté srdce.

To jsou krásné filmy, ale od štědrovečerní pohádky se očekává, že bude pohodová a přitom napínavá, zaujme celou rodinu, hlavní hrdinové budou o něco usilovat a dokáží to, bude tam humor. Je to vlastně multižánrový projekt – i v Kouzelníkovi Žitovi jsou detektivní i komediální prvky, hudební čísla.

A sladit vše organicky tak, aby nevznikl guláš, není snadné. Vyžaduje to klasický přístup, experimentování s formou ani alternativní herectví sem nepatří. A speciálně dbám na to, aby měla pohádka hezkou češtinu, aby dialogy nezněly „pražštinou“ se všemi těmi -ej na konci slova… Nemusí to být spisovná čeština, ale musí být hezká.

Hlavní role hrají Denis Šafařík a Anna Kadeřávková.

FOTO: archiv ČT

Název Kouzelník Žito může být zavádějící – s legendou mnoho společného nemá.

Prehistorie je taková, že jsem si kdysi na ten titul vzpomněl, přečetl si znova Staré pověsti české, ale k realizaci nedošlo. A když jsem se k němu teď při přípravě pohádky vrátil, uvědomil jsem si, že se hodí spíš pro animovaný film. Takže postupem práce na scénáři z té pověsti nezbylo nic než název.

Mohla by se tedy jmenovat i Kouzelník Oves, když našla kořenářka dítě v poli?

Nemohla. Je to pohádka, která se odehrává v gotice, takže jsem musel zjistit, jaké plodiny se tehdy u nás pěstovaly. Bylo žito, byl ječmen, ale na oves jsem nenarazil.

Musíte si vždycky stanovit, v jaké době se pohádka odehrává?

Jsou pohádky, které se odehrávají v době – nedobě, také jsem jich pár udělal. Ale tentokrát jsme si řekli, že to bude gotika, protože jsme se chtěli výtvarně odlišit od většinou renesančních pohádek. Proto jsme zvolili hrad Křivoklát, proto i kostýmy jsou gotické.

Jiřina Bohdalová jako kořenářka.

FOTO: archiv ČT

To ale může i svazovat nejen tím polem…

Přiznám se bez mučení, že jednu chybu tam máme – v písničce se zpívá „brambory plesnivé máš…“ a brambory tehdy ještě u nás nebyly.

Všechny klasické pohádky už asi byly natočeny – jak se vymýšlí nová?

Myslím, že bych si na to netroufl, kdybych nenatočil těch devět předchozích a nebyl příznivec starých pohádek, jako je Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna nebo Honza málem králem. Natočil je Mistr Bořivoj Zeman a ten mě učil, hodně jsme o pohádkách mluvili. Chce to znalost předchozí tvorby, protože se vždycky navazuje. A musí to být pohádka nezaměnitelně česká.

Co to znamená? Nedávno jsem na stejné téma mluvila s Markem Najbrtem u pohádky Čertí brko a dostali jme se hlavně k čertům…

Samozřejmě – čeští čerti nejsou symbolem zla, což patrně vyplývá z toho, že máme sklon zlo zesměšňovat. Mně se to líbí a pro herce je taková nabídka vítaná, protože hrají komediální postavy. Navíc česká pohádka, to nejsou bratři Grimmové ani Andersen, vždycky je tam určitý laskavý pohled, jehož musí být tvůrce schopen.

Je v nich radost ze hry a pracují se všeobecnými hodnotami, aby byly v každé době aktuální. A hlavní hrdinové musí zaujmout teenagery! U některých pohádek mi vadí, že je hrají lidé před třicítkou: najednou se naivita pohádek vytrácí a trochu to skřípe. Proto jsem i sem obsadil dvojici, která je na hranici teenagerů – normální holka a normální kluk. A ještě jedna věc je pro české filmové pohádky typická: práci rádi přijmou špičkoví herci, a to je velmi důležité, protože pohádka vyžaduje takovou stylizaci, že v ní musí hrát ti, kteří dokonale ovládají řemeslo.

Jak se pak ale ladí s mladými, začínajícími tvářemi?

To je stejné jako u dětí. Dělal jsem kdysi pomocného režiséra u řady dětských filmů počínaje Pány kluky a vím, že se spíš ti špičkoví herci bojí, že je děti přehrají svou přirozeností, roztomilostí. Dítě není herec, výkon za něj podává režisér. A totéž je u začínajících herců.

V tomto případě hrál Denis Šafařík první velkou roli, Jakub Novotný stál poprvé před kamerou, ani Anna Kadeřávková ještě mnoho zkušeností nemá. Člověk musí najít odpovídající typ, někoho, kdo je vynikající, aniž o tom ví, a těžit z jeho přirozeného talentu. Denis byl úplně vynervovaný, že bude hrát s panem Kostkou a s paní Bohdalovou, a pak spolu hráli, jako kdyby byli z jednoho ročníku.

Tatiana Vilhelmová a Pavel Liška jako čerti.

FOTO: archiv ČT

Po novinářské projekci šel sálem jeden hlas, že Denis Šafařík připomíná Václava Neckáře z Šíleně smutné princezny. Cítil jste to při obsazování?

Vůbec ne. On sám je z toho, že ho přirovnávají k Neckářovi, nervózní. Má podobný hlas a má určitou přirozenou naivitu projevu, kterou jsem potřeboval, ostatní je kouzlo nechtěného.

Kouzelník Žito je i pohádka hudební. Souvisí to s tím, že jste v poslední době v Divadle Hybernia režíroval úspěšné muzikály Golem, Mefisto a Doktor Ox?

Písničky do pohádek i ve světě patří. Kráska a zvíře, Lví král… A já jsem využil muzikálovou zkušenost, která mě naučila, že když se mluvené slovo propojí se zpívaným, je to přirozené.

Proč jste se vlastně vy, autor takových televizních dramatických děl, jako je Arrowsmith, Kean, Návštěva staré dámy nebo série Ach, ty vraždy, pustil do muzikálů?

Televize má jedno nepříjemné specifikum – věnuji dílu strašnou spoustu práce, pak se odvysílá a já nevím, jaké byly reakce diváků. Pořád jsem točil, ale nemohl jsem si ověřit, jestli se diváci smějí tam, kde jsem to zamýšlel, jestli jsou napnutí nebo emotivně dotčení. Věděl jsem jen, že se dívají, a to je pro mě jako režiséra nulová informace, potřebuji odezvu.

Proto jsem přijal více méně náhodně nabídky dělat muzikály, protože tam přesně vidím, kde jsem se spletl a kde ne, kde diváci zabírají a kde nereagují. Je to pro mě velká škola, myslím, že by si každý režisér měl divadlo zkusit, aby věděl, jestli jeho řemeslo funguje. Když se hraje Doktor Ox nebo Mefisto, připlížím se do sálu, sednu si a sleduji, jak na publikum působí.

Vy sám se budete na Štědrý den na svou pohádku dívat?

Ne na celou, budu mít volný večer, už jsem ji viděl mnohokrát… Ale přiznám se, že se vždycky kouknu na prvních pět minut, abych měl jistotu, že je všechno v pořádku. Je to spíš pověra a zbytečný strach, ale přesto se vždycky bojím, aby to nepustili ve špatném formátu, nebyl špatně nastavený zvuk…Nic z toho se nemůže stát, je to trochu moje úchylka, ale chci vidět, že se vysílá to, co jsme natočili.

Let's block ads! (Why?)

https://www.novinky.cz/kultura/492616-scenarista-a-reziser-zdenek-zelenka-na-stedry-vecer-musi-byt-pohoda-napeti-i-humor.html

Bagikan Berita Ini