Recenze: Brutal Assault ve víru prachu a pod rouškou oparu z absinthové limonády

K prvnímu vrcholu závěrečného dne patřilo vystoupení brazilské legendy Sepultura. Ta se představila nejen s novější tvorbou, ale potěšila i starými peckami jako Arise, Territory, Refuse/Resist nebo Roots Bloody Roots. Fanoušci byli nadmíru spokojeni, k čemuž jistě přispěla i skvělá čeština zpěváka Derricka Greena. Z Čech totiž pochází jeho manželka Dominika.

Jedním z headlinerů festivalu byl Glenn Danzig. Bývalý zpěvák kultovních Misfits a Samhain oslavil třicet let od založení svého sólo projektu, v rámci něhož připravil pro své fanoušky několik speciálních show. Jednou z nich byla i zastávka na Brutal Assaultu, která patřila k vůbec prvním vystoupením této ikony u nás. Danzig po dobu svého vystoupení zakázal jakékoli focení či záznamy na mobilní telefony či foťáky, na což striktně dohlížela festivalová ochranka. Těžko říct, zda šlo jen o manýr zhýčkané hvězdy, či vcelku logický odpor k nešvaru posledních let, ke kterému se někteří hudebníci kloní čím dál častěji. Zážitek z koncertu to však zcela určitě nikterak nenarušilo, a kdo vydržel po celou jeho dobu s telefonem poslušně v kapse, mohl si jej po dlouhé době vychutnat tak, jak se sluší a patří. To však nelze úplně prohlásit o nezaměnitelném vokálním projevu, díky němuž se Danzigovi přezdívá Evil Elvis. Zpěvák bohužel evidentně bojoval s nachlazením.

Lahůdkou sobotního večera bylo vystoupení sólového projektu norského hudebníka Einara Selvika Werdruna. Nadpozemská hudba spolu s nevšedními nástroji, smíšená se skandinávskou lidovou tvorbou, podpořená navíc Gaahlovým vokálem, patří ke spirituálním zážitkům, které byste neměli opomenout.

Fantastickým pomyslným vrcholem bylo vystoupení Perturbatora. Za pseudonymem se skrývá mladý francouzský hudebník James Kent. Kdysi zarytý blackamalista pověsil svého času kytaru na hřebík, aby se chopil syntetyzátorů, a dal tak vzniknout temnotou opředenému electropunku s příměsí tanečních beatů. Jeho vystoupení bylo úžasným zážitkem nejen po hudební stránce, ale i po té vizuální – a to nejen pódiové. Uklidňující tečku za celým čtyřdenním festivalem pak udělali britští doomoví Esoteric.

V absinthovém oparu sejdeme se zase za rok na baru

Co říci závěrem? Festival Brutal Assault lze vystihnout jedním slovem – jedinečný. Ať už jde o jeho zasazení do unikátní historické pevnosti, nebo multižánrový rozsah, zakládající si na absenci typických hlavních headlinerů, který nabízí většina ostatních festivalů podobného ražení. Z pestré nabídky více než sto kapel si přijdou na své zkrátka všichni fanoušci veškerých představitelných žánrů a subžánrů, jež dělají z metalu tak unikátní hudební styl, který neustále rozšiřuje své hranice a zkoumá a objevuje stále nová a nová zakoutí. Je jedinečný svou atmosférou, fanoušky a díky zvláštnímu pocitu smutku, když jej opouštíte, a nostalgickou radostí, když další rok opět přijíždíte a vidíte známá místa.

Není to jen kus plochy někde na louce, je to celé město, které vždy jednou za rok v létě ožije, otevře své brány a přivítá v nich tisíce lidí z celého světa. Z původně komorní akce pro pár tisíc příznivců se stal jedním z předních festivalů v Evropě. A navíc: kde jinde uvidíte metalové máničky, jak se pohupují v rytmu zlomených beatů? Tak zase za rok.

Let's block ads! (Why?)