Kolegové a přátelé se rozloučili s režisérem Petrem Weiglem

Praha - V motolském krematoriu se dnes lidé naposledy rozloučili s režisérem Petrem Weiglem, který zemřel 14. července ve věku 79 let. Působil v divadle, ve filmu, televizi, ale byl také třeba prvním dramaturgem Baletu Národního divadla. Známý je především svými nekonvenčními filmovými zpracováními hudebních a operních děl s bohatou obrazovou stránkou a velkou mírou stylizace. České publikum asi nejvíce zná jeho Radúze a Mahulenu z roku 1970 s působivými výkony Jana Třísky a Magdy Vášáryové.

Oblíbená československá herečka a pozdější diplomatka dnes ČTK řekla, že ve Weiglovi ztratila i velkého přítele. "Byl to nejen režisér, se kterým jsem prožila velký kus života, ale také můj přítel, dlouholetý přítel. I když už 30 let nehraju, pořád jsem s ním udržovala kontakt. Byl taková moje vrba. Takže jsem přišla možná o posledního člověka, se kterým jsem mohla mluvit," řekla. Na závěr obřadu, který vyplnila projekce ukázek z Weiglových děl pro film, televizi i divadlo, se poklonila jeho rakvi a položila k jeho portrétu rudou růži.

Rozloučit se s mužem, který do svých děl vkládal neobyčejnou poetiku, přišli další herci, třeba Lukáš Vaculík, Milan Kňažko, Stanislav Zindulka nebo bývalá první dáma Dagmar Havlová. Přišli také režiséři Karel Smyczek a Zdeněk Troška, tanečník Vlastimil Harapes, spisovatel Jiří Stránský, někdejší disident a pozdější politik Jan Ruml nebo chirurg Pavel Pafko. Při promítání záběrů z Weiglova díla prokládaných obrázky z jeho soukromí se nad rakví zesnulého začal vznášet motýl, který ho symbolicky na poslední cestě doprovodil.

Petr Weigl se narodil 16. března 1939 v Brně. V roce 1961 dokončil studium na FAMU a po absolutoriu pracoval v Československé televizi, kde strávil 35 let. Pracoval ale také pro německé veřejnoprávní kanály ARD a ZDF a pro britskou BBC a Channel Four. Během své bohaté kariéry pracoval taky v Paříži, Seville či Mnichově.

Od počátku 70. let se datovala jeho spolupráce se zahraničními producenty, která mu umožnila filmovat i se světovými umělci. Výsledkem je například Utrpení svatého Sebastiána nebo Olověná noc v hlavní roli s Michaelem Biehnem známým z Terminátora nebo Vetřelců. Za vrchol Weiglovy tvorby jsou považovány filmově ztvárněné opery Rusalka, Faust a Markéta, Marie Stuartovna, Lady Macbeth z Mcenského újezdu či Evžen Oněgin.

Jeho tvorba měla mimořádný ohlas doma i v zahraničí a byla mnohokrát oceněna. Za celoživotní umělecky svébytné rozvíjení hudebně dramatických forem v televizi a ve filmu mu před deseti lety udělil Český filmový a televizní svaz FITES Cenu Vladislava Vančury. V roce 2016 byl poctěn zvláštní cenou Kolegia Cen Thálie.

film pietní Weigl