RECENZE: Iron Maiden přivezli spitfire, divadlo i bezchybného Dickinsona

Letos v srpnu mu bude 60 let, pěvecky či pohybem na scéně však předčí všechny kolegy z branže. Takřka bezchybný výkon Bruce Dickinsona orámoval výtečnou show, kterou během středečního večera Iron Maiden předvedli.

Přijeli v rámci turné nazvaného Legacy Of The Beast a předem avizovali, že jejich vystoupení bude obsahovat řadu různých, ale vzájemně propojených „světů“. Právě důrazem na výpravnou podobu svých koncertů jsou Iron Maiden známí a ani teď nezklamali. V pódiové produkci se postupně vystřídaly různé motivy, jimž byl uzpůsoben i výběr písní a především celá scéna.

Legacy Of The Beast

Autor: Iron Maiden

Místo konání: Letiště Letňany, Praha

20. června 2018

Hodnocení: 100 %

Hned při úvodní Aces High se nad pódiem objevil letoun Spitfire s roztočenou vrtulí a Dickinson, který mimochodem v civilu sám létá, v refrénu vytáhl svůj hlas do neuvěřitelných výšek. Kapela šlapala, jak měla, zvuk se téměř ihned ustálil na vynikající úrovni (aspoň z poslechu ze sektoru na stání u pódia) a atmosféru trochu kazilo jen podvečerní světlo během větší části koncertu. Jenže málo platné, muselo se končit kolem desáté.

Nabušený setlist čítal celkem šestnáct položek a umně skloubil letité hity s méně hranými či dokonce téměř raritními songy. Poprvé od roku 1986 tak naživo zazněl Flight Of Icarus, při němž šlehaly ohně z plamenometů, které měl Dickinson připevněné na předloktí. „Mejdni“ oprášili i dvojicí písní z éry zpěváka Blaze Bayleyho Sign Of The Cross a The Clansman a když z tisíců hrdel fanoušků zněl refrén druhé zmiňované písně v podobě gibsonovského výkřiku „Freedom“, areál málem explodoval.

Zároveň se také potvrdilo, že velká síla britské šestice je v delších kompozicích protkaných spletitými kytarovými sóly. Důkaz? Třeba pochmurná For The Greater Good Of God, přídavková Hallowed Be Thy Name, či samozřejmě absolutní metalová hymna Fear Of The Dark, zřejmě největší hit kapely.

Koncert kapely Iron Maiden na Letišti Letňany 20. června 2018

Nade vším pak čněl Dickinsonův – v dobrém slova smyslu – skoro až divadelní výkon. Po pódiu naběhal kilometry, vystřídal nespočet kostýmů a převleků, šermoval s mečem, hecoval fanoušky nebo „bojoval“ s figurínou maskota kapely Eddieho. Koncert přitom odsýpal hodně rychle, jediný proslov k fandům měl britský zpěvák před písní The Clansman, kdy zdůrazňoval význam boje za svobodu a ocenil československé válečné letce v RAF.

Během písně The Evil That Men Do pak vtipkoval s kytaristou Janickem Gersem, jemuž na hlavu položil sundanou botu a Gers s ní chvíli hrál i na kytaru. Oba přitom vypadali jako malí kluci, kteří se dobře baví. Úsměvný moment, který jen prokázal, v jaké pohodě členové skupiny jsou. A co víc, Dickinson poctivě odzpíval celý set a neošidil ani sebenáročnější pasáž. Klobouk dolů.

Nesmírně soustředěný, zručný a přitom s evidentní radostí podaný výkon britské formace je navíc nutno vnímat v kontextu aktuálního dění v rámci celého žánru. Heavymetalové legendy nezažívají lehké časy. Motörhead po smrti Lemmyho Kilmistera skončili, koncertovat už nechtějí Black Sabbath. Řady AC/DC či Judas Priest pak kosí závažné zdravotní problémy.

Iron Maiden tak zůstávají jedněmi z posledních metalových mohykánů, kteří mají ustálenou sestavu, vydávají studiové desky na vysoké úrovni a dlouhodobě si udržují fantastickou koncertní formu. Zastavit je mohou jen dvě věci: ztráta motivace, což zatím (snad) nehrozí, nebo zdraví. Poté, co Dickinson před třemi lety překonal rakovinu jazyka, je tato hrozba ještě více zřejmá. Zbylí členové „Mejdnů“ už mají navíc šedesátku za sebou.

Zároveň to však je další pádný důvod, proč má na jejich živá vystoupení pořád smysl chodit. Kapelník Steve Harris a jeho spoluhráči totiž platí za ikony, po konci jejichž kariéry zůstane v hudebním světě velká díra. A zaplnit ji bude zcela nemožné. Tím spíš při vědomí toho, jak skvělý zážitek dopřáli svým příznivcům v Letňanech.

Let's block ads! (Why?)