Bohouš z Chalupářů by slavil 96. narozeniny. Komu plivl herec do tváře a kdo ho nenáviděl?

Josef Kemr byl silně nábožensky založený a zásadový, pro mnohé byl morální autoritou. Totalitnímu režimu se zprotivil hned dvakrát. Netajil se tím, že komunisty nenáviděl, a dokonce veřejně vystoupil proti okupaci v roce 1968. Navíc velmi miloval Boha a svoji víru neskrýval, nechybělo-li mu něco, byla to odvaha. Na pohřbu básníka Jaroslava Seiferta pronesl řeč zakončenou citátem z Bible: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám.“ A když mu chtěli udělit titul Zasloužilý umělec, napsal na ÚV KSČ dopis, v němž napsal: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“

I kvůli tomu plivnutí komunistům do tváře měl omezenou uměleckou činnost a jeho práce byla přehlížena. Pro režiséry, kteří jej chtěli obsadit do svých filmů, to znamenalo velkou námahu a užití důvtipu, aby si jej prosadili. Vyprávět by o tom mohl například Jiří Menzel, který chtěl svěřit Josefu Kemrovi nesmrtelnou roli dědy Komárka ve filmu Na samotě u lesa. Když přes příslušné stranické orgány cesta nevedla, Menzel lišácky slíbil, že roli přeobsadí, když mu dodají jiného herce, který umí hrát na violu, odpovídá věkem, umí kosit trávu a sít obilí. No a jiný takový nebyl… Věci, které považoval za správné, ale Josef Kemr dělal i mnohem méně na očích.

Více si přečtěte na webu Blesk.cz.

Let's block ads! (Why?)