Juraj Herz říkal, že hrůzu má rád a pohrává si s ní ve svých filmech. Jeho filmy zneklidňují, fascinují a děsí. Jako filmový režisér byl ale samouk, studoval fotografii na Umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a poté režii a loutkoherectví na DAMU v Praze. Filmovému řemeslu se později v Praze učil od režisérů Zbyňka Brynycha a Jána Kadára. Předtím v letech 1960 a 1961 působil jako herec a režisér v pražském divadle Semafor. Od roku 1961 pracoval jako asistent režie a později i jako režisér v Praze na Barrandově.
Herz byl autorem více než 25 celovečerních filmů. Před osmi lety dostal na filmovém festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. O rok dříve obdržel za své celoživotní dílo také ocenění Český lev.
Výběr nejznámějších filmů
Spalovač mrtvol (1968)
Podobenství o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie, natočené podle novely Ladislava Fukse, se pravidelně objevuje na předních místech anket o nejlepší české filmy všech dob.
Petrolejové lampy (1971)
Do hlavních rolí filmové verze románu Jaroslava Havlíčka obsadil Herzcharismatického Petra Čepka a Ivu Janžurovou, známou do té doby spíše z komediálních úloh. Tragický příběh stárnoucí dívky Štěpy, bojují s maloměstskou atmosférou, se dočkal nominace na Zlatou palmu v Cannes.
Morgiana (1972)
V mysteriózním dramatu, které svou atmosférou dodnes vyčnívá z české kinematografie, dal Herz opět příležitost Ivě Janžurové. Ta v dvojroli krásné Kláry a závistivé Viktorie podala jeden z největších ženských hereckých výkonů filmu 70. let, podle mnohých kritiků se jedná o vůbec nejlepší filmovou roli této herečky.
Holky z porcelánu (1974)
Dodnes populární komedii o mladých skladnicích, ve které dostaly velkou příležitost Dagmar Veškrnová a Lenka Kořínková, Herz natočil jako "úlitbu" režimu. Film z dělnického prostředí byl totiž podmínkou, aby se mohl po zákazu na začátku normalizace vrátit k filmové režii.
Den pro mou lásku (1976)
Psychologický příběh mladé rodiny, která se vyrovnává se smrtí malé dcerky, vyprávěl Herz civilním způsobem, bez patosu. Opět měl šťastnou ruku při výběru herců, matky v podání Marty Vančurové i otce, jehož roli svěřil Vlastimilu Harapesovi. Film mu na Berlinale vedle ceny ekumenické poroty vynesl i nominaci na Zlatého medvěda. Spolu s nominací za Petrolejové lampy to byly režisérovy největší úspěchy na prestižních festivalech.
Upír z Feratu (1981)
Film, označovaný za první český sci-fi horor, natočil Juraj Herz podle povídky nestora žánru Josefa Nesvadby. Do hlavní role příběhu o závodním autě, jezdícím na lidskou krev, obsadil Dagmar Veškrnovou. Kvůli zásahům cenzury považoval později Herz snímek za své "nejzmrzačenější" dílo.
Gagman (1987)
Herzův režisérský výlet do světa televizního seriálu dodnes uchvacuje lehkostí a humorem. Do hlavní role šestidílné série o úsvitu filmového průmyslu a vzniku Hollywoodu, kterou natočila ČST se západoněmeckou televizí, obsadil Juraj Herz slavného mima Borise Hybnera.
Habermannův mlýn (2010)
Poslední Herzův celovečerní film vypráví o osudu mlynáře Habermanna, který, i když pomáhal Čechům, byl jimi v poválečné vřavě zavražděn. Film získal pět nominací na filmovou cenu Český lev, žádnou ale neproměnil. Získal nicméně Bavorskou filmovou cenu za režii a za nejlepší herecký výkon.
Bagikan Berita Ini
0 Response to "Juraj Herz (†83) se velké zahraniční ceny nedočkal. Upíra z Feratu zmrzačila cenzura"
Post a Comment