V Národním divadle se lidé loučí s Vlastou Chramostovou - SeznamZprávy.cz

Hereččin pohřeb bude v režii Národního divadla. U rakve se budou střídat jeho herci a osobnosti divadelního i společenského života. Veřejnosti se divadlo otevřelo o půl jedenácté, lidé se mohou poklonit u rakve a položit květinové dary.

Chramostová spojovala 20. a 21. století české kultury a politiky a nikdy neztratila schopnost kritického pohledu a odstupu, uvedl v reakci na hereččino úmrtí ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. V československé a české kinematografii podle něj zůstává Chramostová neobyčejně silnou, monumentální osobností. „Patos, který herce dokáže tak často zradit, ji vždy posiloval a byl autentickou součástí jejího působení v divadle, ve filmu i ve společnosti,“ dodal.

Herec David Prachař, který se s herečkou setkal mimo jiné v Divadle Kolovrat a byl s ní v poslední době v užším kontaktu, obdivuje na Chramostové schopnost vrátit se na jeviště po dvacetileté pauze, vynucené podpisem Charty 77. „Je to obdivuhodné a ojedinělé,“ řekl Prachař a dodal, že i návrat po mnohem kratší době bývá pro herce těžký.

Podle Prachaře byla Chramostová jedním z mála lidí, kteří dokázali otevřeně psát o svém vztahu ke vstupu do komunistické strany. „Od té doby jsem nic tak svobodného a objektivního nečetl,“ uvedl herec. Dodal, že až do své smrti byla Chramostová schopná nadhledu. „Nepropadala žádným sentimentům, ani nad svým životem, ani nad okolím,“ řekl Prachař ČTK.

V roce 1970 Chramostovou Otomar Krejča angažoval do Divadla za branou, po jehož zrušení v roce 1972 se krátce objevila v Západočeském divadle v Chebu v titulní postavě Brechtovy hry Matka Kuráž a její děti. Na dalších sedmnáct let pro ni zůstaly všechny oficiální scény i média uzavřeny. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77 a se svým mužem Stanislavem Milotou se živila výrobou a prodejem lamp. Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost.

Byla dvakrát nominována na Českého lva.

Před kamerou debutovala v roce 1949 v dramatu Veliká příležitost. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla.

Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Let's block ads! (Why?)