RECENZE: Nabarvené ptáče je jako výstava brutálních obrazů - Novinky.cz

Režisér Václav Marhoul si rozhodně uměl vybrat herce, ať už je to šikovný dětský hrdina (Petr Kotlár), nebo světové hvězdy typu Harvey Keitel, Stellan Skarsgård a Udo Kier.

Samotný příběh Nabarveného ptáčete je celkem známý. Stručně řečeno jde o židovské dítě, které chtěli rodiče zachránit před smrtí a ukryli ho u tety na venkově. Teta ovšem hned na začátku zemře a dítě pak putuje nepřátelským válečným venkovem. Všichni se tam bojí, na povrch vyvěrá nedůvěra, kmenové myšlení, pověry a všudypřítomná krutost.

Chlapec putuje mezi primitivními vesničany, ruskými vojáky i Němci, ale nikde dlouho nezůstane, utíká dál před konflikty, zlostí a brutalitou. Jen zřídka se dočká důstojného zacházení. I jeho duše tak uprostřed válečných hrůz postupně okorává a brzy už nejde jen o přežití, ale o to, nepropadnout úplnému šílenství, zachovat si vlastní duši.

Film vypadá jako koláž působivých černobílých obrazů plných pustých krajin, neotesaných nemytých postav, surovosti a deprese. Během pár minut divák pochopí, proč je kamera Vladimíra Smutného tak oceňována. Vše vypadá ve své syrovosti, šedivosti, špinavosti a rozmlácenosti perfektně. Nabarvené ptáče je spíše výstava než vyprávění příběhu.

Harvey Keitel

Foto: Jakub Čech

Fakt, že byl snímek natočen na 35mm černobílý film, výsledku určitě prospívá, stejně tak je zcela jasné, proč Marhoul nepoužívá hudbu a občas nabídne jen znepokojující zvuky.

Nedostatek dialogů nás nutí ještě víc vnímat řeč obrazů, zároveň to však představuje problém pro diváky, kteří chtějí chápat postavy a jejich jednání. Chybí tu uvěřitelná psychologie. Protože se téměř nic neříká, do hloubky se nedostaneme, a někdy skutečně není úplně jasné, co chce některý z oněch působivých obrazů sdělit.

Uvidíme dostatek střílení, znásilnění a hořících domů, na druhou stranu ale není pravda to, co naznačovaly některé zahraniční zprávy - totiž že film šokuje násilím. V kontextu dnešní kinematografie není Nabarvené ptáče ani novátorské, ani extrémní ve způsobu zobrazení násilí, řada amerických filmů je mnohem drsnější.

Nabarvené ptáče

Video: Bioscop

Po 169 minutách už je nemožné neotupět, a ještě to vše emotivně prožívat. Délka násilí jeho efekt na diváka nezvyšuje. Přes všechny nezpochybnitelné dílčí kvality film výrazně hlubokou emoci nezanechá.