„Nabarvené ptáče není válečný film, není to ani film o holokaustu, pro mě je to totálně nadčasový příběh. O boji mezi temnotou a světlem, dobrem a zlem a řadou jiných protikladů,“ cituje benátský festival Václava Marhoula, který film nejen režíroval, ale rovněž k němu napsal scénář a také jej produkoval. Snímek se tak pro něj stal, už vzhledem k času, který strávil jeho přípravami, životním dílem.
„Adaptace světového bestselleru Jerzy Kosińskeho se natáčela sto dnů během šestnácti měsíců. Točilo se celkem ve 43 lokacích v Čechách, na Slovensku, v Polsku a na Ukrajině, a poslední, v pořadí 3 531. klapka padla 5. července 2018. Kameraman Vladimír Smutný natáčel celý film na černobílý 35 mm negativ ve formátu Cinemascope,“ uvádí pak k filmu za distributora Bioscop Jana Šafářová. Ve filmu se objeví několik světově známých herců, třeba Stellan Skarsgård, Harvey Keitel či Udo Kier.
Ještě před tím, než film vstoupí 12. září do českých kin, tak bude jasné, zda Marhoul obstál v Benátkách v konkurenci takových tvůrců, jako jsou Roman Polanski či Steven Soderbergh a zda je dokonce porazil. Rovněž Polanski vsadil na historické téma, ve filmu An Officer and Spy se vrací do roku 1895 k takzvané Dreyfusově aféře. Snímek se ale v Benátkách promítá oproti Nabarvenému ptáčeti „jen“ pětkrát.
Zopakuje se úspěch filmu Čest a sláva?
Marhoul a Polanski nejsou letos jedinými zástupci historického žánru, ten bývá na festivalech dlouhodobě oblíbený. Před 50 lety tak právě v Benátkách zaujal jako nejlepší zahraniční film dnes prakticky zapomenutý snímek Hynka Bočana a Karla Michala Čest a sláva, který za minulého režimu strávil dlouhá léta v trezoru.
Letos jej připomněl festival v Uherském Hradišti Letní filmová škola. A projekce, během nichž dramaturg Aleš Říman označil Čest a slávu za poslední domácí film, který se dočkal ocenění v Benátkách, dokázaly, že je podobně nadčasový jako Nabarvené ptáče.
Když si totiž uvědomíme, že se film, odehrávající se na konci třicetileté války, promítal jen krátce poté, co se upálil Jan Palach, běhá nám při jeho replikách mráz po zádech. Rudolf Hrušínský se tak ve své roli třeba zamýšlí nad tím, proč se narodil právě do téhle země. Karel Höger zase glosuje, že lidé odešli, aby si mohli myslet to, co si mysleli. Film vykresluje českou povahu, spojenou s pochybnostmi, lavírováním, rozhodováním se, že se zatím nerozhodneme, rozumováním, co z čeho budeme mít, stejně jako s přenášením odpovědnosti na jiné.
„Film byl oceněn jako nejlepší zahraniční snímek na XXX. MFF v Benátkách. Hynek Bočan se toužil festivalu zúčastnit. Povolení dostal, bylo mu však řečeno, že financovat si svou cestu bude muset sám. Hynek Bočan na to ale neměl peníze, na festival se nedostal a dokonce ani nikdy obdrženou cenu osobně nespatřil," dočteme se pak na ČSFD.
I Čest a sláva je ve svém zpracování poměrně naturalistická, syrovosti a surovosti Nabarveného ptáčete ale podle Marhoulem dosud představených ukázek nedosahuje. I z těch by ale mohl film, jehož přímo tvůrci popisují jako „dlouhý, těžký, kontroverzní, černobílý, velmi drahý a moc se v něm nemluví“ v právě probíhajícím filmovém klání těžit.
https://www.info.cz/cesko/nabarvene-ptace-se-v-benatkach-promita-vic-nez-polanski-cesi-bodovali-i-pred-50-lety-42776.htmlBagikan Berita Ini
0 Response to "Nabarvené ptáče se v Benátkách promítá víc než Polanski. Češi bodovali i před 50 lety - Info.cz"
Post a Comment