Martin Dejdar je pořád šoumen, Šakalí léta nezestárla a rokenrol je věčný - Novinky.cz

Snímek Jana Hřebejka Šakalí léta měl premiéru v roce 1993, před šestadvaceti lety. Odehrává se v Praze roku 1959 v okolí dejvického hotelu International a je veselou i hořkou vzpomínkou na časy, kdy do tehdejšího socialistického Československa vkráčel rokenrol.

Partitury ke koncertnímu provedení písní zpracoval Zdeněk Beran podle hudby z filmu. Spolu s týmem, který koncert nachystal, se tak rozhodli kvůli tomu, že podoby písniček na albu, jež také vyšlo, jsou trochu jiné.

Kdyby vycházeli z nich, nedošlo by k synchronizaci, tedy časovému souladu, mezi frázováním herců ve filmu a pěvců na pódiu.

Martin Dejdar byl hlavní hereckou hvězdou živého provedení Šakalích let.

Foto: archiv Soundtrack Poděbrady

Sestava zpěváků, kteří písně v Poděbradech interpretovali, byla z velké části původní. V jejím čele stáli Ivan Hlas, autor veškeré hudby k filmu, Jan Kalousek, jenž v Šakalích létech zpívá Bejbyho, a Martin Dejdar, který Bejbyho hraje a s chutí si v Poděbradech některé party poprvé před početným publikem zazpíval.

Představili se i Jan Semotán, jenž ve filmu ztvárnil Kšandu, tuzemská rokenrolová legenda Pepa Pilař nebo Markéta Poulíčková, která zpívala party Jitky Asterové.

Na třech projekčních plochách byl promítán film. Pokaždé, když v něm došlo na písničku, vstoupili do něho svou produkcí orchestr a zpěváci na pódiu. Jakmile skladby v jejich podání dozněly, film pokračoval dál a účinkující do něj naživo vstoupili zase až s další písní.

Pokaždé, když pak na scénu vplul Martin Dejdar s kytarou, byl Bejby na místě živý, silný a zábavný. Hercovo šoumenství poděbradskou show krášlilo.

Ivan Hlas dostal festivalovou cenu.

Foto: archiv Soundtrack Poděbrady

Před začátkem představení obdržel Ivan Hlas cenu festivalu za celoživotní přínos hudbě. Po závěrečných titulcích, při nichž tentýž Ivan Hlas představil ty, kteří naživo písně z filmu interpretovali, následoval dlouho trvající potlesk. Po něm došlo ještě jednou na písničku Na kolena, při které už diváci nenechali pěvecké party pouze na umělcích na pódiu.

Bylo to příjemné, svěží a přesvědčivé. Mimochodem i další důkaz toho, že rokenrol je věčný.

Let's block ads! (Why?)