Navenek pohledný film to je, třebaže občas připomíná dobovou reklamu na auta, bydlení, cestování a oblékání. Ale o charakterech klíčových postav, zejména provdaných přítelkyň, jejichž touhu po vzájemných něžných důvěrnostech prozradí příliš brzy, jinak poví pramálo.
Nejde jen o drobnosti, třeba že hlavní hrdinka nenosí brýle, jež si v předloze pohrávají s jejím vnímáním světa, nebo že za návratu po letech nemapuje známé kroky hůlkou. Liesel i její kamarádku Hanu sleduje snímek coby v podstatě neměnné vytříbené mondény, stárnoucí jen z vůle maskérů.
Za odtažitost může částečně lačnost po zahraničních hvězdách, neboť Hanna Alströmová i Carice van Houtenová podávají zaměnitelný výkon bez osobnější vazby k prostředí, částečně režisér, jenž je nutí zaujímat malebné pózy vždy a všude, zejména pak při intimitách.
Sklon Julia Ševčíka k manýrismu dostal zelenou, každou scénu podřizuje vnějšímu efektu, což více či méně skryté vášně uvnitř komunity nutně zmrazí. Erotické napětí, významné pohledy, výjev typu Miss mokré tričko, lesbické doteky, onanie i drsně účelový akt, vše vyznívá okázale, studeně a strojeně, jako by i milování bylo ze skla. Polohu trpné odevzdanosti násobí melodramatická hudba, rušící i silnější okamžiky jako útěk na letišti, jenž se zhlédl v Casablance.
Zrádnost takzvaných „velkých evropských příběhů“ vedle univerzálních hereckých nádob a teprve druhého scénáře Andrewa Shaw, jenž z bohatého jazyka románu vytrhl pár dialogů a sex, vyplave na povrch především v druhé půli, kdy se Skleněný pokoj mění v dějepisnou kroniku určenou pro vývoz, tedy plnou stereotypů, šablon a vysvětlivek.
Zejména poválečné obrazy s doslovným zpěvem „Kupředu levá“ a s buranskými orgiemi komunistických mocipánů dokládajícími smutný úpadek prvorepublikové noblesy už patří k filmařskému folkloru, o ztvárnění noci 21. srpna 1968 nemluvě.
Skleněný pokojČesko / Slovensko, 2019, 104 min Režie: Julius Ševčík Předloha: Simon Mawer (kniha) Scénář: Andrew Shaw Hudba: Antoni Komasa-Łazarkiewicz, Rupert Vokmann Hrají: Hanna Alström, Karel Roden, Carice van Houten, Claes Bang, Roland Mø;ller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Zuzana Fialová, Brian Caspe, Petra Bučková, Jana Plodková, Vladimír Polívka, Martin Hofmann, Olga Plojhar Bursíková, Vladimír Javorský, Cyril Dobrý a další Hodnocení: 55 % |
Ale aby nenastala mýlka: Skleněný pokoj rozhodně není průšvih, pouze vznešená nuda. Investované peníze – rozpočet činil osmdesát milionů korun – jsou v dobové výpravě skutečně vidět, ovšem emotivní působivost samy zařídit nemohou. Paradoxem zůstává, že navzdory halasně zdůrazňovaným mezinárodním ambicím projektu se jeho nejúčinnější položky našly doma.
Patří k nim jednak tuzemští herci téměř neviditelných rolí Karel Dobrý a Martin Hofmann, jednak kameraman Martin Štrba, jenž dává každým záběrem vily Tugendhat najevo, že by nejraději odvyprávěl celý příběh jenom s ní, bez teatrálně aranžovaných herců.
A vlastně i jediný okamžik přirozeného úžasu nad dotekem krásy zařídí vila, respektive její onyxová stěna. Třebaže se zmiňuje hned v úvodu, na její zázračný duet se sluncem se vyplatí pročekat až do finále.
Bagikan Berita Ini
0 Response to "RECENZE: Skleněné milování ve vile Tugendhat hraje jenom na efekt - iDNES.cz"
Post a Comment