RECENZE: Marta Jandová je dál než její písně - Novinky.cz

Své první sólové album ale nahrála až letos. Jmenuje se Barvy a je souzněním jejího rockového i popového cítění.

Rozhodně není třeba pochybovat o jejích hlasových a interpretačních kvalitách. Má rockový drajv, a to i tehdy, když jsou písničky klidnější, má rozsah, který jí dává dostatek výrazové svobody, a má jistotu.

Navíc je spoluautorkou většiny muziky a autorkou většiny textů k písním, takže netřeba pochybovat ani o tom, že při tvorbě nezohlednila, v jakých polohách je jí při interpretaci dobře.

Její písničky odhalují, že si umí napsat především rozhodný refrén. Ve všech skladbách na desce (včetně bonusu Školíš mě, jehož autorem je Marek Ztracený) je přesvědčivý, takový, jenž funguje jako prvek gradace.

Obal alba

FOTO: Supraphon

Se slokami je to ale trochu horší, většina z nich funguje pouze jako odrazový můstek k silnějším refrénům.

Jandová se neomezuje zvukem svých skladeb. Technicky je kvalitní, svou atmosférou pak osciluje kdesi mezi šedesátými až devadesátými lety.

V tomto ohledu je svobodný, což ale ve výsledku vzbuzuje dojem, že její sólové počínání postrádá ukotvenost a jasnou řeč. Nejvíce jí v tomto ohledu sluší bonusová Školíš mě, která jí nabídla prostor pořádně se rozezpívat a ještě k tomu dosáhnout emotivních poloh v interpretaci.

Když na albu začíná titulní písnička Barvy, vyhlíží to jako přímé pokračování předešlé skladby Černá i bílá. Naopak Poslech písně Strach přináší příjemný dojem, že Jandová je v hudebním uvažování ve skutečnosti dál než většina jejích písní na albu Barvy.

Marta Jandová: Barvy

Supraphon, 46:23

Celkové hodnocení 65 %

Let's block ads! (Why?)