RECENZE: Důstojné loučení Elánu v aktuální formě - Novinky.cz

Bratislavská kapela vznikla v napjatém roce 1968. V následujících letech prožívala období šťastná i méně úspěšná, nicméně s několika změnami v sestavě doputovala základní trojice až k úctyhodným padesátinám.

Má být na co hrdá, má se za čím ohlížet a má na co vzpomínat. Ty roky byly především plodné na mnohé písničky, které překonaly dobu svého vzniku a putovaly v čase až do dnešních dní. Jejich nadčasovost je až odzbrojující, jejich obsah v mnohém platí dodnes.

Kapela Elán se v Praze loučila.

FOTO: Lucie Levá

V Elánu se totiž sešli talentovaní autoři a osobití interpreti, kteří si dokázali přizvat ke spolupráci nejlepší slovenské textaře posledních let. Výsledkem mravenčí práce je statut legend československé pop music, statut, který si každý musí po letech pouze zasloužit. Nelze ho koupit a nelze mu ani jakkoli nadběhnout.

Elán svůj poslední koncert z výročního turné zahájil ve čtvrt na devět večer. Nepřijal žádnou předskupinu a po úvodní filmové projekci, která připomněla dramatičnost osmašedesátého, roku, v němž v Bratislavě uzřel světlo světa, zahájil dvouhodinový blok hitů. Z těch, na které se nedostalo, by klidně mohl vyskládat ještě jeden koncert. Tolik jich na svém kontě má.

Publikum ho nenechalo ve štychu a pořádně si s ním zazpívalo. Dělo se to tehdy, když mu to Jožo Ráž napověděl, a dělo se to i ve chvílích, kdy soustředěně on a jeho kolegové zpívali své party. Ostatně, kapela na to nebyla sama ani na pódiu.

K základní sestavě se přidali tři sličné vokalistky, smyčcové kvarteto a dechaři. Společně zaplnili zvuk zněním svých nástrojů i hlasů, společně dodali původním verzím skladeb podobu, která odpovídala halovému pojetí. Navíc byl v O2 areně po celý večer dobře čitelný zvuk.

Pozornost publika kapela udržela po celou dobu vystoupení, přičemž v přídavcích se s ní spojilo naprosto pevně a došlo vlastně k upřímnému až dojemnému loučení. Dlouhotrvající potlesk byl toho důkazem.

Úbytek sil

Přesto bylo během koncertu patrné, že písničky nemají takovou energii, jakou měly v době svého vzniku, a to bez ohledu na fakt, že dobové technologie tolik možností nedávaly. Chybělo jim to, čemu se říká strhující drajv. Byly „jen“ dobře zahrané a zazpívané.

Přispěla k tomu i skutečnost, že hlasy zpěváků už přece jenom nejiskří tak jako za starých a starších časů. Ten Rážův dokonce místy trochu nepřirozeně chrčel, což bylo možná dáno nějakou zdravotní indispozicí či únavou po dlouhém turné.

Kytarista a zpěvák Ján Baláž.

FOTO: Lucie Levá

Komunikaci s publikem nechala kapela na filmových dotáčkách, které ze skladeb chronologicky sestavený koncert s nadstavbou v podobě ještě více hitového finále provázely. Škoda, že průvodní slovo bylo příliš patetické, a i jisté velikášství v příběhu kapely bylo spíše na škodu. Nikdo totiž nepochybuje o tom, že Elán dokázal pobláznit publikum ve dvou zemích, a netřeba to vypichovat místy až trochu násilnou formou.

Vizuální stránce koncertu vládla obrazovka ve zvláštním geometrickém tvaru, která byla nad hlavami muzikantů a na níž se především promítal onen dokument. Po stranách velkého a hudebníky plně obsazeného pódia bylo možné na dvou obrazovkách hledět muzikantům do očí a prožívat s nimi emoce na pódiu v dané chvíli.

Byl to koncert, na kterém se skupina loučila v aktuální formě odpovídající svému věku. Možná se někdy v budoucnu ještě vrátí, i v jejím případě totiž může platit pořekadlo o tom, že nikdy bychom neměli říkat nikdy. Pokud se to ale nestane, loučení to bylo důstojné.

Elán

O2 arena, Praha, 20. prosince

Hodnocení: 70 %

Let's block ads! (Why?)