Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny: Recenze

První Fantastická zvířata byla asi nejmíň cool blockbusterem posledních let. Dodnes si pamatuju, jak moje sestra pohrdla všemi hrdiny s tím, že to je banda podivínů bez sex-appealu, která ji vůbec nezajímala. Tenhle názor určitě sdílí kupa lidí a vlastně se mu nejde divit - tradiční popcornové hodnoty opravdu nedorazily. Rowlingová to tak ale samozřejmě zamýšlela, protože kouzelnický svět nikdy nebyl o modelech a modelkách ve spoustě explozivních situací.

Kdepak, Fantastická zvířata jsou (podobně jako Harry Potter) o bandě outsiderů, kterým by osud celého světa nemohl být ukradenější a rádi by si jen žili svoje jednoduché životy. Osud je ale vžene do hry, která je mnohem větší než oni sami, a tak během všedních (především romantických) starostí řeší i zlého černokněžníka a jeho nekalé plány.

Kam se tenhle příběh posunul ve dvojce? V první řadě ke spoustě vysvětlování, spojování a plánovaní, jež diváka toužícího po přímočaré zábavě utahají k smrti. Jen málokdo si pamatuje, že Rowlingová oznámila pětici originálních filmů, takže ještě nejsme ani uprostřed příběhu. To znamená, že je konec sakra daleko, a že se (podobně jako ve většině potterovských filmů) hlavně posouvají figurky na šachovnici a odhalují se osudová tajemství, která budou mít zásadní vliv na další díly.

Ve světě spotřebních blockbusterů, jež na dvojku raději myslí až v potitulkové scéně, je takový přístup málem kacířstvím. Rowlingová ale k Fantastická zvířata vnímá (a píše) jako další románovou sérii, která se stoprocentně dokončí, takže není důvod spěchat nebo zjednodušovat. Hlavně prostředek filmu tím bez debat trpí, protože v něm armáda postav řeší vedlejší dějové linky, jejichž pay-off nepřichází o scénu nebo dvě později. Stačí však trocha trpělivosti a za pár desítek minut zjistíte, že bylo všechno pečlivě připravené na obří dějové veletoče a skvěle vytěžené osudové momenty.

Přehrajte si trailer Pořádného napětí se tedy dočkáte jen ve skvělém závěru, jemuž kraluje nejlepší výkon Johnnyho Deppa za poslední roky. Do té doby jsou Grindelwaldovy zločiny krapet usedlejší, pořád ale rozhazují imaginaci i zábavu plnými hrstmi. Pokud vás v jedničce bavila samostatná Fantastická zvířata, dostanete povedený nášup. Pokud vás zaujaly osudy postav, učiníte se všemi další důležitý krok. A to nejzásadnější - pokud vás pořád láká kouzelnický svět, do něhož Rowlingová přidává jeden výborný nápad za druhým, čekají vás opravdové hody, jelikož se znovu nešetří detaily a výstředními nadstavbami.

Samotná výprava je tu vážně famózní a strká do kapsy většinu blockbusterové konkurence. Obzvlášť v IMAXovém 3Dčku žasnete nad každým kostýmem a vypiplanými lokacemi, v nichž triková pozadí křičí daleko méně, než je u dnešních fantasy zvykem. Návštěvy kouzelnických lokalit by chtěl člověk málem pauzovat, aby se pokochal všemi drobnostmi, které Rowlingová vymyslela. A to jsem se ještě nedostal k samotným zvířatům, jichž se tahle sága díkybohu nevzdává a znovu skrz ně prodává výjimečnost hlavního hrdiny.

Že vás nějaké kouzelnické serepetičky vůbec nezajímají a minule jsme se nudili k smrti? V tom případě samozřejmě zůstaňte doma. Fantastická zvířata jsou zcela záměrně během na dlouhou trať, který kašle na kompromisy a je vidět, že si ho Rowlingová píše tak trochu pro sebe. Vlastně mám pocit, že jde rámcově o přesný opak Posledního z Jediů - tedy o film, jenž místo odvážného vykročení kupředu, které fandové nemohou rozdýchat, nepřekračuje mantinely daného světa a stoprocentně hraje na nostalgii. A do budoucna to nebude jiné, protože se mladý Brumbál teprve rozehřívá a v závěru se vykopávají dveře vstříc zásadním událostem, jež by milovníci potterovských knih měli zhltnout jako malinu.

Let's block ads! (Why?)