Odešel Ilja Racek, dlouholetá opora Divadla na Vinohradech a laureát Ceny Thálie. Účinkoval ve filmové Reportáži psané na oprátce nebo Hraběti Drákulovi, spolupracoval s rozhlasem, věnoval se dabingu.
Ve věku osmaosmdesáti let zemřel herec Ilja Racek, dlouholetý a také nejstarší člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech. Na jeho prknech účinkoval sedmačtyřicet let.
Racek v minulé dekádě převzal cenu Thálie za celoživotní mistrovství. "Byly mu svěřovány role frustrovaných, trpících či vyšinutých lidí, nebo naopak rváčů, bouřliváků, dobyvatelů či géniů, kteří touží předělávat svět," popsal před lety Týdeník Rozhlas.
Informaci o Rackově úmrtí přinesl server idnes.cz, jemuž ji potvrdil hercův syn Ilja Racek ml.
Ilja Racek starší v průběhu druhé světové války pracoval jako jevištní technik v pražském divadle Říše loutek. Po válce vystudoval herectví na pražské DAMU, poprvé před kamerou stanul už roku 1948, kdy dostal malou roli konzervatoristy ve válečném dramatu Návrat domů režiséra Martina Fryče.
První angažmá získal v Krajském oblastním divadle Olomouc, kde hrál například Romea nebo Hamleta, od roku 1960 působil už zase v Praze. Nejprve šest let účinkoval v Divadle E. F. Buriana, kde dostával role převážně ve veselohrách, též ale působil jako neoficiální dramaturg souboru.
Roku 1966 jej pak ředitel František Pavlíček angažoval v Divadle na Vinohradech, kde herec setrval až do roku 1990. Postupně se vyprofiloval jako představitel výrazných a psychologicky složitých postav. Účinkoval ve Strindbergově Královně Kristýně, v Noci s leguánem od Tenesseeho Williamse nebo v Čechovových hrách. Sám si zvlášť cenil rolí Doktora ze Steinbeckovy Grandlehárny a Savického v Pavlíčkově dramatizaci Babelových próz, uváděných pod názvem Nanebevstoupení Sašky Krista. Byl také Grayem v Hubačově dramatizaci románu Král Krysa, Králem v Hamletovi i Wolandem v dramatizaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka.
Ve svých několika posledních sezonách plnohodnotného vinohradského angažmá nastudoval role Firse v Čechovově Višňovém sadu, Kustoda v divadelní verzi proslulého Felliniho snímku Zkouška orchestru nebo Bruncvíka v dramatizaci Kafkova Zámku. "Mistři, ke kterým jsem vzhlížel a vzhlížím, byli Štěpánek, Plachý, Rašilov, Pivec. Těm bych snad mohl jít pro pivo. Ale o žádném mistrovství v sobě nevím," řekl Racek před lety Magazínu Mladé fronty DNES.
Kromě domovské scény hostoval v Divadle Na zábradlí, ve Viole a od začátku 90. let v Divadle ABC, Rokoku či Divadle v Řeznické.
Od 60. let Ilja Racek pravidelně účinkoval také ve filmech, ztvárnil třeba Julia Fučíka ve zfilmované Reportáži psané na oprátce z roku 1961. "Když tehdy vyšla Reportáž psaná na oprátce, nesmírně na mě zapůsobila. Když jsem se poprvé pokoušel dostat na konzervatoř, což bylo ještě před únorem 1948, vybral jsem si k přednesu pasáž z Reportáže. Citově se mě ovšem dotýkala tak silně, že mě zahltily emoce, selhala pamět a já ji ani nedoříkal," vzpomínal.
Ztvárnil také hlavní roli upíra v televizní adaptaci Stokerova románu Hrabě Drakula, kterou roku 1970 natočila Anna Procházková.
Racek účinkoval ve filmech Stříbrný vítr, Kdo chce zabít Jessie, Kronika žhavého léta, Malostranské humoresky či v televizních seriálech jako Zlá krev nebo Četnické humoresky. Pro televizi moderoval cyklus Trocha šafránu z televizního archivu. "Ze začátku to byla zajímavá výzva zúčastnit se něčeho, co jsem nikdy nedělal. Po hrubém výběru materiálů jsem vstupoval do hry při třídění, definitivním výběru a sestavování jednotlivých scénářů. Průvodní slovo jsem si psal sám," popisoval Racek před lety pro Lidové noviny, jak cyklus Trochu šafránu z televizního archivu vzniká. "Vypotil jsem skoro sedmdesát dílů, pak už jsem požádal o spolupráci a střídání režiséra Rychmana. Břímě jsem nakonec s úlevou odložil."
Kromě toho Racek dlouho spolupracoval s rozhlasem a svůj hlas s osobitou dikcí uplatnil také v dabingu.
Racek už v 50. letech minulého století odmítl spolupráci s StB, čímž sám vysvětloval, proč skončil u takzvaných černých baronů, Pomocného technického praporu v Komárnu.
"Potkal jsem se tam s neuvěřitelnou směsicí osudů. Od po válce polozapomenutého německého děcka, které dospělo a muselo na vojnu, aniž by umělo pořádně česky, až po kolaboranta, který se dal k Němcům, po válce ho zavřeli, a když ho pustili, šel k pétépákům. Byli tam kněží, studenti bohosloví, vysokoškoláci, děti podnikatelů. Byl tam kluk, jehož otec vyráběl hašlerky, i syn podniktele Pulcharta, který měl fabriku na proslulé perníčky," vzpomínal Racek.
Později Racek jako jediný člen Divadla na Vinohradech odmítl podepsat takzvanou Antichartu. "Prostě jsem do toho Národního nešel. Pochopitelně to vzbudilo další nelibost a postihy," vzpomínal Racek lakonicky.
Bagikan Berita Ini
0 Response to "Zemřel herec Ilja Racek starší, desítky let působil v Divadle na Vinohradech"
Post a Comment