Kaleo uchvátili Ostravu. Nezklamala ani éterická Aurora

„Už jsem tady zase,“ pronesla Norka s velmi silným severským přízvukem úvodem do užaslého publika, které se chvíli snažilo rozklíčovat smysl oněch slov. Následné elektronické až tajemně rozvlněné vystoupení nenechalo nikoho na pochybách, že Aurora je v Ostravě po dvou letech zpět v plné síle a že si kontaktu s fanoušky nadmíru užívá.

Vraťme se však zpět ke skupině Kaleo. Zatímco Aurora působila jako lehký rytmický vánek, který do Česka přivál z Norska a dlouhou cestou získal na jistotě, jsou členové formace Kaleo spíše drsnou islandskou melodickou bouří, která se nebojí temných tónů.

Předpovědi, že půjde o jednu z hvězdných formací čtvrtečního večera, se bezezbytku naplnily. Frontman a zároveň kytarista JJ Julius Son sice tvrdošíjně setrvával na svém místě schovaný za mikrofonem a přivřenými očními víčky, do publika ale vysílal syrový nezaměnitelný hlas, který spolu s perfektním ozvučením přiváděl dav do hudební a skákavé euforie.

London Grammar nikomu nechyběli

O pohybovou „zábavu“ se tak staral jeden z kytaristů, který čas od času dokázal posluchače vyprovokovat k ještě většímu tanečnímu šílenství. Mohutný islandský rokový blues gradoval po celou hodinu a spokojení posluchači v jeho rytmech naprosto zapomněli na to, že místo něj měli poslouchat tóny uskupení London Grammar.

Přízeň tentokrát zachovalo i počasí, těch pár kapek, které nebe postupně vyslalo do publika, nestálo ani za řeč.

Den na hlavním pódiu zakončila elektronická jízda jednadvacetiletého mladíka nominovaného na Grammy z uskupení Mura Masa. Multižánrového umělce Alexe doprovázela pohybově slušně nadaná zpěvačka, která i v pozdních nočních hodinách dokázala rozvlnit velmi početný dav.

Na Drive stage se dějí věci

Colours of Ostrava ale není jen o známých jménech a tu více či méně slavnějších kapelách. Svou sílu ukazuje také v pečlivém výběru jiných hudebních celků, které se prezentují na menších pódiích. Kameramanů, ani fotografů tu tolik nebývá, o to více se zde ale dá najít skutečných hudebních perel a nadšených posluchačů.

Loni to byl mimo jiné případ zpěváka Louise Berryho z předměstí Liverpoolu, který svým nezaměnitelným chraplákem nenávratně zasáhl mnohé tak, že sháněli lístky na jeho další evropské koncerty a turné.

Letos se situace opakovala. Vděčné publikum až k slzám přivádělo neutuchajícím potleskem bluesovou zpěvačku Ruthie Foster, která za vydatného přispění kytaristy a bubeníka vytvořila na Drive stage nezaměnitelnou show.

Rytmicky dokonalé vystoupení prosycené originálním melodickým hlasem s obdivuhodnou silou a razancí pohltilo velký areál i s jeho několika tisíci posluchači.

Let's block ads! (Why?)