RECENZE: The Kelly Family nabídli škálu emocí

The Kelly Family zejména v devadesátých letech pobláznili Evropu. Velmi oblíbení byli i v České republice, a tak není divu, že se k nám vypravili bez velkého otálení.

Odměnou jim byla naplněná hala, potíží možná to, že kromě míst k stání v prostoru pod pódiem se všude mělo sedět. Jakmile ale krátce po dvacáté hodině svůj koncert odstartovali, mnoho lidí si u svých židlí na ploše stouplo a oddalo se tanci i zpěvu. Totéž proběhlo v menší míře i v ochozech.

Patricia Kellyová v O2 areně.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

V publiku v hale převažovali lidé středního věku, tedy ti, kteří byli v době největší slávy The Kelly Family a jejich koncertů u nás teenagery. Řada z nich znala velmi dobře texty písniček a reagovala na většinu z nich již při prvních tónech.

Zpívající a hrající sourozence doprovázela šestičlenná kapela, které patřilo místo na pódiu vzadu. The Kelly Family obsadili jeho přední část a zhusta využívali prostorné molo, jež mělo kruhový tvar a umožnilo jim přiblížit se divákům na dosah.

Těch v kotli pod pódiem si ale hleděli nejvíce. Tiskli jim průběžně ruce, zdravili je, a když třeba Jimmy Kelly zpíval duet se sestrou Patricií, nelenil, sesbíral z pódia do dlaní spadané konfety a házel je divákům, aby si tu euforii co nejvíce užili.

Komunikace kapely s diváky byla výborná.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Koncert to byl žánrově různorodý. The Kelly Family se nepohybují jenom v oblasti popu říznutého folkem, ale sahali i za ni. Hned s druhou Why Why Why přinesli ostrou rockovou palbu, kterou doprovázely ohňové efekty, The Wolf zněla v koncertní podobě až psychedelicky a i při ní přišel ke slovu tryskající oheň. Zazněl i tradicionál The Bonnie Bank’s Loch Lomond, z pódia byly slyšet španělština i francouzština a v těch písních se zase jasně či lehounce promítala world music těch krajů.

Všichni členové The Kelly Family jsou vynikající zpěváci. Pravda, Kathy má ve výškách manýry, které jsou trochu směšné, nicméně své party zvládala dobře. Patricia zpívá příjemně sametově a Jimmy má zase ve svém výrazu rockový feeling, jenž v Praze dával s gustem na odiv, někdy až příliš. Souzvuk všech hlasů nicméně nesl veskrze libý vícehlas, jednu z nejsilnějších zbraní kapely.

Tou další jsou samotné písničky. The Kelly Family mají cit pro silnou melodii, dokážou ji vnést jak do skladeb svižných, tak klidnějších či baladických. Možná jsou některé jejich skladby až moc patetické, nicméně i taková atmosféra k The Kelly Family vždy patřila a, ruku na srdce, z velké části jim před mnoha lety dopřála slávu.

Slabšími momenty večera byla programová přestávka, jež ve výsledku celou akci značně rozbila a zbytečně protáhla, a bubenické sólo Angela, které sice působilo na první pohled i poslech efektně, nicméně ve skutečnosti to bylo jen dokazování toho, že hudebník dokáže bubnovat bez doprovodu kapely.

Celkový pohled na pódium s The Kelly Family.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Velmi patrná byla naopak všeobecná profesionalita v interpretaci jednotlivých písniček, v níž značnou roli hrály lehkost a nadhled, stejně tak moderování, v němž se Kellyovi střídali, přičemž to pokaždé mělo pointu či logiku.

Pro pamětníky zašlé slávy kapely to byl bezpochyby náramný koncert, protože při něm dostali vše, co očekávali, včetně hitovek An Angel, Nanana nebo I Can’t Help Myself. Pro všechny v sále to pak byl pádný důkaz toho, že dobrá a chytlavá písnička umí vzít u srdce a ještě vyvolat emoce, od radostných po ty příjemně smutné.

Mnozí lidé v hale jim totiž během večera s nadšením propadali.

The Kelly Family

O2 arena, Praha, 8. března